Jak vydědit potomka, manžela nebo manželku? Kompletní průvodce vyděděním.

V článku se dozvíte:

Jaké jsou zákonné důvody pro vydědění?

Koho můžete vydědit?

Budou dědit potomci vyděděného?

Kdo je nezpůsobilý dědic?

Jak učinit prohlášení o vydědění?

Jak vydědit marnotratného a zadluženého potomka?

Jaký je rozdíl mezi vyděděním a dědickou nezpůsobilostí?

Vše, co potřebujete vědět o vydědění, přehledně na jednom místě.

Vztah vydědění a dědické nezpůsobilosti

Dědické právo pamatuje na případy, kdy existují legitimní důvody, aby se nepominutelný dědic nestal dědicem. Předně, než se budeme věnovat problematice vydědění, je třeba rozlišit dva zdánlivě podobné případy.

Zákonná úprava zná na jedné straně institut dědické nezpůsobilosti (§ 1481 a násl.OZ) a jednak případy vydědění (§ 1646 a násl. OZ).

Zůstavitel

= fyzická osoba, o jejíž pozůstalosti se vede (respektive v budoucnu povede) dědické řízení

Fundamentální rozdíl mezi oběma spočívá v tom, zda se vyžaduje zvláštní projev vůle zůstavitele, aby určitá osoba nebyla povolána za jeho dědice (vydědění), či zda naopak zákon sám, tedy bez vůle zůstavitele, takovou osobu vylučuje z nabytí dědického práva po zůstaviteli (dědická nezpůsobilost).

Další odlišností je i mj. rozsah působnosti pravidla, kdy dědická nezpůsobilost může dopadat i na jiného než nepominutelného dědice. Dále se budeme zabývat jen otázkou vydědění.

Podstata vydědění

Základním smyslem právní konstrukce nepominutelného dědice je, jak již název napovídá, že jej nelze pominout. Rozdělí-li zůstavitel posledním pořízením celou pozůstalost tak, že nepominutelné dědice zcela opomene, může, ale nemusí jít ještě o vydědění (tzv. vydědění mlčky). Nepominutelným dědicům tak zůstane právo na povinný díl (§ 1642 OZ).

Vydědění

= osobní právní jednání zůstavitele, kterým vylučuje právo nepominutelného dědice na povinný díl, a to ze zákonem stanovených důvodů společně s konkrétním popisem skutků a okolností, které tento (alespoň jeden) důvod k vydědění naplňují (§ 1646-1647 OZ)

Vydědění jako nástroj slouží k tomu, že zůstavitel odejme nepominutelnému dědici právo na povinný díl, takže nepominutelnému dědici nepřipadne z pozůstalosti vůbec nic. Právní úprava dokonce připouští vedle vyloučení povinného dílu i možnost jeho pouhého zkrácení (§ 1646 odst. 1 OZ).

Důvody vydědění

Může zůstavitel libovolně nepominutelného dědice vydědit dle libosti?

Ne.

Je třeba mít na paměti, že zákonná pravidla dědického práva určují poměr autonomie vůle zůstavitele na jedné straně a právo příbuzných na podíl z pozůstalosti na straně druhé.

Byť zákon významně preferuje v mnohém vůli zůstavitele, není bezbřehá. Základním nástrojem, který určuje mantinely široké autonomii vůle zůstavitele, je povinný díl. Protože zde zákonodárce chrání nepominutelného dědice, existuje omezený výčet důvodů k vydědění.

Zákonný podíl

= část pozůstalosti určena poměrem, která má připadnout zákonnému dědici; např. jedna polovina pozůstalosti, pokud do dané třídy spadá společně s jednou další osobou

Povinný díl

= pohledávka nepominutelného dědice za dědici, která za všech okolností (kromě vydědění a dědické nezpůsobilosti) náleží nepominutelnému dědici a která se mu zpravidla vyplácí v penězích; v případě nezletilého dědice činí minimálně 3/4 jeho zákonného podílu a v případě zletilého dědice alespoň 1/4 jeho zákonného podílu (§ 1643 odst. 2 OZ)

Zůstavitel nemůže vydědit dědice z jakéhokoliv důvodu (např. nepominutelný dědic konvertoval k jiné víře, uzavřel registrované partnerství či z jiného důvodu, který zůstavitele přiměl k tomu, že nepominutelný dědic nemá mít ani právo na povinný díl). Důvody je mj. nutné chápat objektivně.

Př. jako jeden z důvodů k vydědění zná zákon to, že nepominutelný dědic vede trvale nezřízený život(§ 1646 odst. 2 OZ). Tento důvod musí být chápán objektivně. Jestliže nepominutelný dědic pochází z muslimské rodiny, která striktně dodržuje zákaz konzumace alkoholu, pak nemůže zůstavitel nepominutelného dědice vydědit jen z toho důvodu, že příležitostně požívá alkohol. Tento závěr platí navzdory tomu, že optikou zůstavitele by takové chování znak trvale nezřízeného života naplňovalo.

Literatura dále dovozuje, že důvod k vydědění musí být dán k okamžiku prohlášení o vydědění. Jestliže má tedy zůstavitel pouhý pocit, že nepominutelný dědic činí kroky směřující k trvale nezřízenému životu (př. začíná brát lehké drogy, které později vyústí ve silnou závislost na tvrdých drogách), pak tato skutečnost k vydědění nestačí.

Pokud zůstavitel v prohlášení o vydědění uvede konkrétní důvod, který bude soudem shledán jako irrelevantní, nemůže být v rámci řízení prokazováno naplnění jiného důvodu vydědění. 

Př. Nepominutelný dědic se nestýká se zůstavitelem, protože jej zůstavitel slovně ponížil před dalšími příbuznými. Před touto urážkou nepominutelného dědice odmítl nepominutelný dědic se postarat o zůstavitele v době jeho nemoci (např. nezajištění základních potřeb, odmítnutí dopravení k lékaři, zajištění péče). Jestliže v takovém případě v prohlášení o vydědění uvede zůstavitel jako důvod vydědění, že o něj nepominutelný dědic neprojevuje opravdový zájem, protože se s ním nestýká, pak hrozí riziko, že prohlášení o vydědění bude neplatné. Je-li totiž příčinou ochabnutí zájmu nepominutelného dědice o styk se zůstavitelem to, že od něj byl slovně ponížen, pak zůstavitel na tomto důvodu vydědění nese vinu, a dle rozhodovací praxe by mohlo jít o důvod neplatný. Pokud by zůstavitel jiný důvod vydědění v prohlášení o vydědění nezmínil, pak by nepominutelnému dědici náležel povinný díl. V rámci pozůstalostního řízení by ostatní dědicové ani nemohli tuto skutečnost namítat, protože prohlášení o vydědění tento důvod nezmiňuje.

Připouští se i vydědění nezletilého.

Rozhodovací praxe vyžaduje, aby rozumové schopnosti a volní vlastnosti s ohledem na věk vyděděného umožňovaly, že se nezletilý způsobem opravňujícím jeho vydědění nezachová.

Za poznámku stojí, že soud tento závěr vyřkl ve vztahu k důvodu vydědění podle § 1646 odst. 1 písm. c) OZ (důvod vydědění, kdy nezletilý spáchal trestný čin za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze). Odpovědnost za trestný čin (u mladistvých provinění) může být dána jen tehdy, jestliže mladiství dosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat protiprávnost trestného činu nebo ovládat své jednání (§ 5 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů). 

Za základní důvody vydědění zákon označuje tyto případy:

  • neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi (§ 1646 odst. 1 písm. a) OZ),
  • neprojevování opravdového zájmu (§ 1646 odst. 1 písm. b) OZ),
  • odsouzení pro trestný čin (§ 1646 odst. 1 písm. c) OZ),
  • vedení trvale nezřízeného života (§ 1646 odst. 1 písm. d) OZ).

Vedle těchto důvodů existují i specifické případy zadluženosti a marnotratnosti (viz níže). Dále se budeme věnovat jednotlivým důvodům vydědění.

Neposkytnutí potřebné pomoci v nouzi

Zde nemusí jít jen o případ, kdy nepominutelný dědic zůstaviteli nepomohl, ale i o případ, kdy mu neposkytl peněžité prostředky, ačkoliv k tomu byl povinen. V tomto kontextu je třeba upozornit na § 910 odst. 1 OZ, který stanoví vzájemnou vyživovací povinnost potomků a předků.

Nepominutelný dědic

= potomek zůstavitele, příp. potomci zůstavitele

Vyživovací povinnost má ze zákona ten, kdo stojí vůči výživou oprávněnému nejblíže (př. jestliže se nacházejí prarodiče v takové situaci, která zakládá povinnost příbuzným jím poskytnout výživu, pak vyživovací povinnost zatěžuje nejprve rodiče [tedy děti prarodičů], jestliže nežijí nebo nejsou schopni ji plnit, pak příp. žijící praprarodiče, což bude zpravidla výjimečné, a nežijí-li ani oni či nejsou-li schopni vyživovací povinnosti, dále děti, vnuci atd.).

Tímto důvodem se zabýval ve své rozhodovací praxi i Ústavní soud (nález Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 295/10) a uvedl: „Neposkytnutí potřebné pomoci zůstaviteli ve stáří, v nemoci nebo v jiných závažných případech musí být v rozporu s dobrými mravy; musí jít o pomoc, která byla pro zůstavitele objektivně potřebná, o níž potomek věděl nebo mohl vědět, kterou s přihlédnutím ke všem okolnostem byl schopen objektivně poskytnout a jejíž poskytnutí zůstavitel neodmítal.“

Co jsou to ale ty dobré mravy? Jak bylo výše zmíněno, důvody vydědění je třeba chápat objektivně. Dobré mravy pak přináší jistou objektivizaci tohoto důvodu.

Pojem dobrých mravů bývá vykládán různě. Někdy se chápe jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem. Jindy se jím rozumí společensky uznávaný komplex mínění, který určuje meze dovoleného jednání osob na základě obecných morálních zásad společnosti.

Neprojevení opravdového zájmu

Tento důvod bývá dle literatury uváděn v praxi jako nejčastější. I on se posuzuje z hlediska obecného pojetí dobrých mravů, vzít v potaz se však má i velikost, zvyklosti, sociální postavení, náboženské založení rodiny zůstavitele, jeho zájem na udržování rodinných vztahů s potomkem. 

V rozhodovací praxi se standardně uvádí následující: „Je-li skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 6108/2017).

Výsledné vyhaslé rodinné vztahy často bývají odrazem několikaletého ping pongu různých neshod a odlišných představ. Rozhodne-li se zůstavitel uvést tento důvod vydědění, pak by mělo být nepochybné, že on sám nenese vinu na ztrátě opravdového zájmu ze strany nepominutelného dědice.

Vyžaduje se dále, aby zůstavitel měl zájem se s nepominutelným dědicem stýkat. Nesmí k tomu vyjadřovat lhostejný postoj. Neprojevení opravdového zájmu má být újmou, která se zůstavitele dotýká a mrzí jej.

Rozhodne-li se tedy zůstavitel svého nepominutelného dědice dle tohoto důvodu vydědit, měl by si položit otázky, zda důvodem neprojevení opravdového zájmu nepominutelného dědice o zůstavitele není samo zůstavitelovo chování k němu, zda stojí o to, aby se s ním nepominutelný dědic stýkal, příp. zda se snaží s ním setkat, ale nepominutelný dědic odmítá či nereaguje.

Za důvod k vydědění byl v rozhodovací praxi shledán i tzv. „zájem na oko“, tedy zájem neupřímný, kdy nepominutelný dědic podal nedůvodný návrh na zahájení řízení o omezení svéprávnosti zůstavitele.

Toto řízení má primárně sloužit k ochraně osoby, které duševní choroba brání právně jednat (uzavírat smlouvy, vyřizovat záležitosti týkající se nájmu, bydlení, pojištění atd.). Rozhodně však nemá být nástrojem k získání „kontroly“ nad zůstavitelem. 

Závěrem k tomuto důvodu lze uvést, že v rámci dědických sporů nepominutelný dědic často vyzývá různé svědky, aby uvedli „na pravou míru“ vztah mezi vyděděným a zůstavitelem. Jestliže zbytek rodiny ohledně otázky neshod je „na straně“ nepominutelného dědice, hrozí, že důvod vydědění bude shledán jako neplatný. Zůstavitel by tak neměl sám vnímat, že je dán důvod vydědění, ale vždy je lepší, pokud jeho názor sdílí i jiné osoby z jeho blízkého okolí (rodina, sousedé, přátelé).

Odsouzení pro trestý čin

Předpokladem tohoto důvodu je vydání odsuzujícího rozsudku, přičemž nehraje roli, jaký byl uložen nepominutelnému dědici trest, tj. trest odnětí svobody, peněžitý trest nebo odklad výkonu trestu.

Až na pár extrémních výjimek nepanuje jednota na tom, o které trestné činy vždy půjde. Zřejmě však bude muset jít o úmyslný trestný čin, což je takový, o němž pachatel věděl, že jej může spáchat a chtěl jej spáchat, příp. s jeho spácháním byl alespoň srozuměn.

Tento znak však nepostačí, dále se vyžaduje, aby šlo zejména o případy, kdy osobu (poškozený), na které je trestný čin spáchán, zákon pro její slabost chránil.

Např. jde o případy, kdy je trestný čin spáchán na dítěti, těhotné ženě. I způsob spáchání trestného činu může být vodítkem, a to např. zvlášť surový nebo trýznivý způsob, jiná zavrženíhodná pohnutka apod. 

Dalším znakem může být i to, že nepominutelný dědic je recidivista (tzn. opakovaně páchá trestnou činnost), což na rodinu zůstavitele může ve společnosti neblaze působit. 

Případy, kdy nepominutelný dědic spáchá úmyslný trestný čin přímo proti zůstaviteli, jeho rodičům, dětem či manželce, partnerce, zakládají dědickou nezpůsobilost (§ 1481 OZ). Nepominutelný dědic tak automaticky ze zákona nedědí. Zůstavitel by mu musel tento čin výslovně prominout. I jej však lze vydědit (viz dále).

Vedení trvale nezřízeného života

Podle rozhodovací praxe zde musí jít o chování, které evidentně není v souladu s dobrými mravy. Nemůže jít o jednání nahodilé, ale musí vykazovat známky kontinuálnosti a dlouhodobosti, kdy již zpravidla nebude možné očekávat návrat k běžnému způsobu života tak, jak je vnímán většinovou společností (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 190/2010).

Skutečnost, že se jednání příčí dobrým mravům ještě automaticky nemusí znamenat, že jednání nepominutelného dědice musí opravdu vyvolat veřejné pohoršení. Literatura uvádí jako příklad splnění tohoto důvodu tam, kde nepominutelný dědic ve zvýšené míře konzumuje alkohol tak, že jde o chorobnou závislost a současně trpí i závislostí na hráčské vášni, na veřejnosti dělá výtržnosti.

V rozhodovací praxi se uvádí, že tento důvod nemůže zůstavitel použít tam, kde má sám podíl na tom, že nepominutelný dědic vede trvale nezřízený život (např. nepominutelný dědic si vybudoval závislost na drogách v dětství, kdy zůstavitel zanedbával svoji péči o něj). K podrobnostem blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3213/2012.

Získejte zdarma report "5 největších chyb při sepisování závěti"

...a zjistěte, jak se největším chybám vyvarovat
Zjistit 5 největších chyb u závětí

Důsledky vydědění na potomky vyděděného

Zákon u vydědění dále rozlišuje případy, kdy vyděděný nepominutelný dědic přežije zůstavitele a kdy zůstavitel naopak jeho.

Jestliže vyděděný zůstavitele přežije, pak vydědění dopadá i na potomky vyděděného (§ 1646 odst. 2 věta první OZ). Tomu však může zůstavitel zabránit a vyjádřit vůli, aby dědili i jeho potomci.

Př. Zůstavitel platně vydědí svoji dceru, která zůstavitele přežije. Obsahuje-li prohlášení o vydědění pouhé vydědění bez dalšího, pak ani případní potomci dcery nemohou být dědici a neobdrží ani poměrně povinný díl svého předka.

Jinak se bude situace posuzovat, předemře-li vyděděný zůstavitele (§ 1646 odst. 2 věta druhá OZ). V tomto případě nastupují potomci vyděděného na jeho místo.

Př. Zůstavitel platně vydědí svoji dceru, kterou však přežije. Na místo dcery nastupují její děti. Aby nedědily, musely by být platně vyděděny nebo dědicky nezpůsobilé. Pokud je zůstavitel opomněl, mají i ony právo na povinný díl.

Souhrn podílů, které připadnou potomkům vyděděného, odpovídá povinnému dílu vyděděného dědice.

Vydědění nezpůsobilého dědice

Jestliže je dědic nezpůsobilý už z důvodů dle §§ 1481 a násl. OZ, pak nemůže být dědicem. Na první pohled se zdá, že vydědit jej i dle § 1646 odst. 2 OZ je něco nadbytečného.

Tak tomu však není.

U dědické nezpůsobilost nastupuje na místo nezpůsobilého dědice jeho potomek (§ 1483), a to pouze při zákonné posloupnosti.

To znamená, že pokud zůstavitel nepořídí testament, pak na místo nezpůsobilého nepominutelného dědice nastoupí jeho potomci. Nebo pokud zůstavitel nepořídí o celé pozůstalosti a část jeho jmění připadne zákonným dědicům, pak i zde na místo nezpůsobilého nepominutelného dědice nastoupí jeho potomci.

Pokud by však zůstavitel ve své závěti nepamatoval na nezpůsobilého nepominutelného dědice a celou pozůstalost by rozdělil mezi jiné testamentární dědice, pak potomkům nezpůsobilého dědice právo na povinný díl nevznikne.

Pozůstalost

= jmění zůstavitele a ta osobní práva a povinností, které byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci (§ 1475 odst. 2 OZ) → zahrnuje aktiva (= majetek) i pasiva (= zůstavitelovy dluhy)

Jestliže zůstavitel vydědí nezpůsobilého nepominutelného dědice, pak na jeho místo jeho potomci při zákonné posloupnosti dle § 1483 OZ nenastoupí, pokud vyděděný zůstavitele přežije. Zůstavitel ale může projevit opačnou vůli. V literatuře se objevuje i jiný názor, který dospívá k opačnému závěru. Dle něj by i přes existenci vydědění potomci vyděděného nastoupili na jeho místo. Druhý názor je menšinový.

Jestliže by si posléze zůstavitel rozmyslel, aby nezpůsobilý vyděděný nedělil, tak musí zrušit vyhlášení o vydědění a čin zakládající nezpůsobilost musí dědici prominout. Pouhé prominutí nestačí.

Vydědění marnotratného a zadluženého dědice

Vedle výše uvedených důvodů vydědění existují specifické případy, kdy je dědic zadlužen nebo si počíná marnotratně takovým způsobem, že existuje obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl (§ 1647 OZ).

Rozdíl tohoto vydědění spočívá v tom, že je povinný podíl zůstaven přímo dětem, příp. potomkům tohoto zadluženého či marnotratného dědice. Jde o minimální částku, která musí být potomkům marnotratníka či zadlužence zanechána. Není tedy možné jako v předcházejících případech, aby potomci vyděděného nedostali nic.

I v případě takového vydědění lze jen doporučit, aby zůstavitel důvod vydědění v prohlášení o dědění uvedl. Musí existovat obava, že pro potomky nepominutelného dědice se nezachová povinný díl.

Zadlužení

Zadlužení neznamená předlužení. Zadluženým je i ten, jehož majetek (aktiva) převyšuje dluhy (pasiva).

Není však zřejmé, zda musí být zadlužení zaviněné. Literatura se spíše kloní k závěru, že by mělo jít o dluhy z hazardu, příp. rizikového podnikání, nebo trestné činnosti. Pouhá skutečnost, že dědic si vzal úvěr, ještě důvod zadlužení nezaloží.

Na tento důvod nelze klást přehnané nároky zejména v době, kdy splácení hypotéky na bydlení a jiných úvěrů, které slouží k obstarání základních životních potřeb, jsou nezbytné. Z toho důvodu je třeba se vždy ptát, co je důvodem dluhů a zda dědic bude zřejmě schopen dluhy splácet.

Marnotratnost

Zákon ani blíže nespecifikuje pojem marnotratnosti. Zda se dědic chová marnotratně je vždy třeba posoudit ke konkrétním majetkovým poměrům dědice.

Za předpokladu že majetkový stav a postavení nepominutelného dědice umožňují např. nákup drahých a značkových věcí (např. vrcholný manažer si koupí hodinky značky Rolex), tak o marnotratnost nejde.

Naopak pokud dědic pravidelně navštěvuje luxusní restaurace a nakupuje přepychové zboží, ačkoliv jeho platové poměry to zjevně neumožňují, příp. žije tzv. na dluh, který vznikl z jeho rozmařilosti (př. vezme si úvěr na dárky na Vánoce nebo na dovolenou), pak již o marnotratnosti uvažovat lze.

Oba důvody mají společné pojítko v tom, že se snaží vyhnout zvýšenému riziku, že majetek zůstavitele by byl promrhán. Zásada zachování hodnot, která náleží to stěžejních principů dědického práva, by byla tudíž jen prázdnou frází.
 

Potomci vyděděného marnotratného a zadluženého dědice

Potomkům marnotratného dědice musí být zanechán alespoň povinný díl vyděděného. Možné řešení je i takové, že některý z potomků povinného bude ustanoven za dědice. Tím pádem musí být ostatním potomkům vyděděného zanechán náležitý poměr z povinného dílu vyděděného.

Př. Zůstavitel má dvě dcery A a B. Dcera B je marnotratnicí a zároveň matkou synů C a D. Zůstavitel by B rád vydědil, neboť je zde obava, že by jejím potomkům (synům C a D) nic nezbylo. Vycházíme dále z toho, že zůstavitel chce, aby jeho majetek (pozůstalost) zůstal v této úzké rodině. Nabízí se tyto možné varianty:

  • Zůstavitel ustanoví závětí za výlučnou dědičku svoji dceru A a současně jí uloží povinnost, aby vyplatila povinný díl, který náleží B, jejím potomkům, tedy C a D. Dceru B vydědí. 
  • Zůstavitel ustanoví za své dědice dceru A a současně vnuka C, kdežto dceru B opět pro marnotratnost vydědí. Současně by měl zůstavitel uložit dědicům (příp. i dědici) povinnost (tj. dceři A a vnukovi C), aby vyplatili ½ povinného dílu dcery B ve prospěch jeho vnuka D. 

Povinný díl vyděděného marnotratníka či zadlužence se rozdělí na stejné díly mezi jeho potomky. Jestliže některý z těchto potomků je současně povolán za dědice, pak tento potomek nedostává ještě zvlášť díl na povinném dílu svého vyděděného předka, jestliže díl z pozůstalosti, k němuž byl povolán, jej přesahuje. Jinými slovy řečeno není možné, aby potomek vyděděného dostal méně, než mu přísluší dle dílu na povinném dílu jeho vyděděného předka.

Formy vydědění

Literatura zmiňuje tři způsoby (formy) vydědění.

  • Zůstavitel v prohlášení o vydědění uvede některý z důvodu vydědění dle § 1646 OZ nebo § 1647 OZ.
  • Zůstavitel v prohlášení o vydědění tento důvod neuvede.
  • Zůstavitel prohlášení o vydědění neučiní, ale celou pozůstalost rozdělí tak, že jednoho z nepominutelných dědiců zcela a záměrně opomene (tzv. vydědění mlčky).

Z hlediska psaní závěti lze jen doporučit první způsob. Zůstavitel by měl nejlépe vlastními slovy popsat chování vyděděného, které má naplňovat onen zákonný důvod. Pokud s vyděděním nepominutelný dědic v rámci pozůstalostního řízení nesouhlasí, odkáže jej pozůstalostní soud na podání žaloby, kterou se proti dědicům bude domáhat vyplacení svého povinného dílu.

Závěť

= jednostranný odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz (§ 1494 odst. 1 OZ)

Postupuje-li zůstavitel dle druhého či třetího způsobu, pak se dle § 1648 OZ vyžaduje, aby byl prokázán ostatními dědici zákonný důvod vydědění. Pozůstalostní soud odkáže ostatní dědice, aby se žalobou domáhali toho, že nepominutelný dědic byl řádně vyděděn, a povinný díl mu tak nepřísluší.

Uvedení důvodu vydědění tedy lépe zajistí, aby se po důkazní nouzi nestalo, že vyděděný přesto získá nárok na povinný díl.

3 šokující příběhy lidí bez závěti, které napsal sám život

Co všechno se může stát, když člověk zemře bez závěti?
Přečíst článek

Prohlášení o vydědění

Jakým způsobem lze nepominutelného dědice vydědit?

Zákon hovoří o tzv. prohlášení o vydědění (§ 1649 OZ), které lze učinit způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť. Prohlášení o vydědění musí naplňovat formální náležitosti jako alografní závěť, holografní, závěť s úlevami nebo závěť pořízená veřejnou listinou. 

Prohlášení o vydědění může být tedy učiněno zcela samostatně, nebo součásti závěti (tj. kromě vydědění je v téže listině současně jiná osoba ustanovena dědicem). I jako samostatná listina může být prohlášení o vydědění zařazeno do evidence právních jednání pro případ smrti, a tím pádem bude zajištěno, že se prohlášení po smrti zůstavitele „neztratí“.

Vedle prohlášení o vydědění existuje i tzv. negativní závěť (§ 1649 OZ). Jde o situaci, kdy zůstavitel chce, aby se dědilo podle zákona, ale současně si nepřeje, aby dědila některá z osob v dané dědické třídě. Negativní závětí vylučuje zůstavitel ze zákonné posloupnosti osobu, která není nepominutelným dědicem. I zde se někdy laicky hovoří o vydědění.

Př. Zůstavitel je ženatý a má dvě děti. Nepřeje si, aby po jeho smrti dědila jeho manželka, ale jen jeho děti.Řešení může být dvojí. Buď zůstavitel pořídí testament, kde bude pamatovat jen na obě děti, a ustanoví je tak za výlučné dědice. Nebo zůstavitel za pomoci negativní závěti „vydědí“ svoji manželku.

Nelze však mezi obě řešení dávat rovnítko. Mohou existovat případy, kdy by došlo za stejných podmínek k odlišným řešením. 

Př. Zůstavitel je ženatý a má dvě děti. Nepřeje si, aby po jeho smrti dědila jeho manželka, ale jen jeho děti. Jedno dítě stanoví dědicem k 1/4 a druhé ke 3/4 pozůstalosti. Druhé dítě zůstavitele předemře.

V tuto chvíli nemůže dle § 1504 OZ a 1505 OZ nastat přirůstání uvolněných podílů (tzn. že jeden z dědiců získá uvolněný podíl toho druhého). Dojde k tomu, že 3/4 pozůstalosti budou rozděleny dle zákonné posloupnosti. Pokud by dítě, které zemřelo, nemělo žádné potomky, rozdělí se zbylá pozůstalost tak, že 3/8 získá manželka a 3/8 první dítě. Dohromady bude mít dítě tak 5/8 (1/4 získal jako závětní dědic).

Jestliže by však zůstavitel pořídil negativní závěť, kterou vyloučí manželku, pak manželce nepřipadne nic. Jediné dítě by se tak stalo výlučným dědicem (1/4 by získalo jako závětní dědic a zbylé 3/4 jako zákonný).


Ošetřete svůj majetek a...

Sepište závěť z pohodlí domova

Začít plánovat

Pokud se Vám článek líbil, sdílejte ho prosím dalším lidem:

Sdílet e-mailemSdílet na Facebook

Začněte vytvářet závěť

Začít zdarma
Thank you! Your submission has been received!
Oops! Something went wrong while submitting the form.
Kdo jsme?

Projekt Poslední Slova.cz vzdělává veřejnost v oblasti dědictví a pomáhá lidem vytvořit platnou závěť, díky možnosti zakoupení hotového vzoru a jeho správného vyplnění formou snadného internetového dotazníku.

Výchozí forma dokumentu je sestavena experty na dědické právo a pravidelně konzultována s AK Kopecký Hála Kůs. Finální verze vzorového dokumentu je přizpůsobena tak, aby odpovídala životní situaci a přáním klienta.

Jednáme fér a profesionálně. Kvalitu poskytnutých služeb garantujeme zárukou vrácení peněz.

Kontaktujte nás
Zákaznická podpora
Pracovní dny 9 - 17.
info@poslednislova.cz

Inbehave s.r.o.,
Nám. V. Hálka 17,
Odolena Voda, 250 70,
IČ: 02692945
DIČ: CZ02692945

Zapsáno v obchodním rejstříku pod spisovou značkou C 222465 u Městského soudu v Praze.

PosledníSlova.cz © 2016 - 2019. Publikování nebo šíření obsahu je bez písemného souhlasu zakázáno.